Český kras a cesty

Břehy Berounky nad Srbskem jsou místy zarostlé rákosím. Půjdete-li kolem řeky pomalu a pozorně, můžete pozorovat i rákosníka obecného, pro kterého je rákosí hnízdním prostředím.

Letos, 24. května, jsem si všiml páru rákosníků obecných, kteří si v rákosí udělali hnízdo a krmili mladé. Rodičovské chování ptáků bylo, alespoň pro mne, překvapivě promyšlené. Snad bude zajímavé i pro vás.

První den oba rodiče odlétali a přilétali k hnízdu současně a to přibližně každých 10 -15 minut. Zalétávali do rákosí v nepravidelných místech v rozsahu cca 2 m od pomyslného středu kruhu, ve kterém bylo pravděpodobně hnízdo. Skryti, mezi rákosím, se přiblížili k hnízdu a rychle mladé nakrmili. Hnízdo prozradili rozkýváním stále stejného místa rákosí při krmení. Někdy jeden z ptáků vyhopkal na rákosí poblíž hnízda a prohlížel okolí. Jen v té chvíli ho bylo možné fotografovat. Já jsem jim nevadil, protože jsem byl dobře ukryt ve vegetaci 5 metrů od nich. Toho dne jsem pořídil několik fotografií a odešel. 

Druhý den jsem se k rákosníkům vrátil. Ze začátku přilétali s krmením oba ptáci, ale interval krmení se prodlužoval. Později, kolem poledne, se ptáci rozdělili. Do rákosí začal létat jen jeden z nich. Po další hodině jeden z rodičů usedal na rákosí nad hnízdem a rytmicky se ozýval, zatím co druhý seděl na blízké větvi stromu a vytrvale zpíval. Netrvalo dlouho a uviděl jsem mladého rákosníka jak po zemi mezi rákosím běží směrem odkud se ozýval zpěv. Rákosí bylo husté a tak jen spatřit ho bylo velkým štěstím. Hlasové projevy rodičů trvaly v nezměněné formě a intenzitě asi 1 hodinu. Nic se nehýbalo, nic se nedělo. Pak nečekaně opustil rákosník své místo na horní části rákosu nad hnízdem a zalétl dovnitř rákosí. Rákosí se dost rozhýbalo a z jeho nitra se ozýval hlas rákosníka. A pak přišlo překvapení. Po zemi, mezi rákosím, poskakovali 2 malí rákosníci a za nimi ten dospělý. Rodiče asi přešla trpělivost s již dospělými mláďaty kterým se nechtělo opustit "dobré bydlo" a tak je do dospělosti popohnali. Krásný, nečekaný zážitek. Dospělí rákosníci se přestali ozývat a já jsem se šel podívat na jejich hnízdo. Stačilo trochu rozhrnout rákosí. Hnízdo velikosti mužské pěsti z rákosí a mechu bylo upevněné na 3 stéblech rákosu. Ze vzdálenosti 2 m jsem ho fotgrafoval. V té chvíli se vrátil rákosník a neohroženě nahlížel do hnízda. Co kdyby tam někoho"zapoměl". Zkontroloval hnízdo a odlétl. Natrvalo. Plný dojmů jsem šel domů. 

 Byly to krásné dny.